Proč nás tu není víc?
EDUin je pro mě v posledních letech jedním z nejdůležitějších hybatelů diskuze o vzdělávání v ČR. Popravdě si moc nedokážu představit, že by neexistoval a vždy mě překvapí, když se setkám s pedagogy či pedagožkami, kteří EDUin neznají. Zároveň jsem v poslední době zaregistrovala jednu věc, která, myslím, stojí za pozornost: všímám si nepoměru mezi počtem mužů a žen, které jsou v rámci této platformy slyšet a více či méně veřejně o vzdělávání mluví. Ráda bych to ilustrovala na třech konkrétních příkladech.
Když jsem si na tomto místě zhruba před rokem zřizovala blog tak jsem zjistila, že většina blogerů, jejichž články jsem tu našla, byli muži. Tehdy mě to popravdě ještě o trochu víc nakoplo k tomu si blog založit a začít psát. No a když se podíváte na příspěvky, které se tu objevily během letošního roku tak zjistíte, že situace se moc nezměnila. Od začátku září jsem napočítala celkem 20 příspěvků, 19 z nich napsali muži. Během letních prázdnin tu byly zveřejněny tři články, které napsaly ženy, no a pak … zas dlouho nic. Docela mi to vrtá hlavou a kladu si otázku: proč tu nebloguje víc žen?
Slíbila jsem tři příklady, takže tady je ten druhý: EDUin již několik let pořádá tzv. setkání osobností, na které zve lidi z různých oblastí, kteří se vzděláváním zabývají mají co říct k aktuálním vzdělávacím tématům. Letos na jaře jsem se měla možnost této dvoudenní akce účastnit a při pohledu na seznam přihlášených mě to opět trklo do očí – z 45 přihlášených bylo na seznamu pouze 11 žen. Reálná účast pak těmto číslům odpovídala. A aby bylo jasno, já si to docela užila. Mužská společnost není něco, co by mi vadilo. Jen jsem si zase říkala, proč sem probůh nejede víc ženských?
No a ten třetí příklad, který mě ponoukl k napsání tohoto příspěvku, je nedávno zveřejněný Audit vzdělávacího systému v ČR: rizika a příležitosti (2016), respektive složení „expertní skupiny oponentů a přispěvatelů“. Ano, tušíte správně, v tomto případě není třeba přechylovat na oponentky a přispěvatelky. Tým čítající devět lidí byl složen pouze z mužů. Jistě odborníků, mužů na svém místě. A ano, zde se přiznám k lehké ironii. V loňském roce byla pak ve skupině expertů jedna žena.
Čím to je? Jaktože o vzdělávání a „do“ vzdělávání mluví více muži? Zajímavější mi to přijde o to víc, když se podíváme na to, co všichni víme: ve školách učí převážně ženy, mužů v posledních letech navíc ubývá – ale zato se častěji stávají řediteli.¹ Nejde mi o genderovou vyváženost za každou cenu, ale nechce se mi věřit tomu, že by tady nebyly ženy, jejichž pohled na vzdělávání by mohl být přínosný a nabídl by zajímavé, možná dosud nevyslovené pohledy. Je třeba se ptát, o co tím přicházíme? Jaké vize a perspektivy se ztrácí, pokud ženy mlčí? A kde a jak se to může promítnout?
Je možné, že tu jste a já vás jen nevidím a neslyším. Pokud to tak je, tak mi dejte vědět. A nebo začněte psát blog. Třeba nás tu příští rok bude víc.
¹ Podle mých výpočtů, založenýn na datech ze statistické ročenky MŠMT, se muži stávají řediteli čyřikrát častěji než ženy.
Související články
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
7 Komentáře
Vážená paní Hrubanová, moc pěkně jste to napsala. „Trpím“ podobnými pocity. Když si s kolegyněmi chci popovídat o našem „šálku kávy“, tak jim jména jako Max Kašparů, Václav Cílek, Jiřina Šiklová a pod nic neříkají. Nechci zde dělat vědecký rozbor, ale myslím, že pravý důvod tak nějak zametáme pod koberec. Důvod? Nechceme být přece těmi odbojnými feministkami. Že je česká společnost (a ženy jdou v čele) zaměřená na preferenci mužů ve vedení čehokoli, je známo. Tak a teď babo raď. Nakonec, proč se neříká dědku raď? To se nám ty otazníky vrší. Mimochodem, doufám, že jsem Vám svým posledním příspěvkem zde udělala radost. I já sobě. Jen bych možná mohla poodhalit, jak se mi podařilo si na psaní udělat čas. Mám úraz a tak trávím hodně času doma. Hlava zasažena nebyla. Tak píšu. A od ostatních žen, které jsou po dlouhá staletí vedeny k tomu, že správný názor má hlavně muž, že žena se nemá moc prosazovat, že její úkol je hlavně výchova dětí (těch jejich) se asi nedá moc očekávat nějaká tvůrčí a objevitelská aktivita. Za prvé na to nemají moc času (doma pracuje stále více žena) a když už jej mají, moc si nevěří. Nebyly k tomu vychovávány. V tomto smyslu je velmi poučný životopis paní Albrightové. Zejména úvodní pasáže!…no tak snad jsou ty důvody nasnadě. Jak z toho ven? Fakt nevím. Já to, když jsem měla malé děti a muž se ztatil v nedohlednu, taky moc „nedávala“. Dobře učit, zastat domácnost a současně sledovat kontext vývoje školské politiky se dá těžko skloubit. Tak asi tak. A pěkné Vánoce! Mimochodem už máte napečeno a naklizeno? RenVes
Ano, ty důvody jsou myslím nasnadě. Cestou ven je podle mě ten prostor pro ty, kteří nejsou slyšet vytvářet (a zde nejde jen o ženy). Uvědomovat si, že ten pohled takto prostě není kompletní a že můžeme o něco přicházet. Dávat jim vědět, že o jejich pohled stojíme. Podpořit je.
A váš příspěvek mi radost udělal, ten text jsem měla napsaný už asi před dvěma týdny, tak jsem i musela (ráda) upravit ty počty.
P.S.: Napečeno nemám, peču jen vánočky a na tu je ještě čas. Uklízet se nažím průběžně a žádné vánoční ani jarní úklidy nedělám.
Díky Kristýno za pohled 🙂 Těžko říct, čím přesně to je. Možná klasikou, která se projevuje v politice jako takové, že ženy prostě tuhle oblast diskusí, „soubojů“ nevyhledávají a je pro ně důležité více jiná rovina věcí? Nedá se rozhodně říct, že by ženy nediskutovaly a nevyužívaly internet k těmto činnostem – viz např. to, že dle zjištění se o vzdělávání nejvíce diskutuje na emimino.cz. A to nemyslím v tuto chvíli v žádném negativním slova smyslu. Víme, že se tam probírají regulérní a důležitá témata. Jen my tam prostě těžko dosáhneme.
Zdeňku, myslím, že těch důvodů je spousta, viz třeba komentář Renaty Veselé. To, že ženy veřejné diskuze nevyhledávají, protože je pro ně důležitá „jiná rovina věcí“, bude mít také nějaké hlubší příčiny. (Mimochodem, jaká je ta jiná rovina věci? A proč vnímáme diskuzi jako souboj?). O tom, že se diskutuje o vzdělávání na emimino.cz nepochybuju, ale to je přece úplně jiný kontext. Nemám údaje, a tam přece diskutují převážně jen ženy. Nebo se pletu? Jak píšu v předchozím komentáři, pokud stojíme o to slyšet pohled všech, je potřeba pro to vytvořit podmínky, ptát se, čí hlas chybí, koho není slyšet a proč. To lze dělat pokud disktujeme ve skupině 10 lidí, ve školní třídě, ale lze to dělat i ve veřejném prostoru.
Máš pravdu, můžeme ještě asi tomu více pomoci tím, že budeme více pobízet.
Ahoj Kristy. Je dobře, že prolamuješ bariéru a že jsi aktivní. Jistě máš v oblasti vzdělávání co zajímavého sdělit. Na Edu-in jsem před nedávnem četl článek o feminizaci školství a já sám přemýšlím o tomto tématu už dlouho…Malé holky i kluky od mateřské školy provází prvními kroky převážně ženy. Čím mladší dítě, tím má menší šance potkat muže. V době, kdy je rozvodovost na polovině uzavřených sňatků, zůstávají při obvyklé praxi děti v péči spíše ženám. Takže dítě z rozvedené rodiny v péči ženy, obklopují dost výrazně po mnoho let ženy a ženský princip. Tento je samozřejmě v pořádku ale pokud zde neschází princip mužský. Vnímám jako velký problém, možná i jeden z důvodů, proč učitelské stavy nejsou radikálnější ve svých požadavcích. No a abych se dostal blíže k tvému postřehu. Možná tedy je převaha mužů v odb.komisích a na ředitelských postech, nevím do jaké míry samovolnou, jakousi vlnou vyvažující převládající vliv žen na výchovu a vzdělávání dětí :). Menší aktivitu ve fórech, diskuzích apod.to samozřejmě nevysvětluje…
Ahoj! díky za postřeh, čtu jej bohužel až teď. No já si právě myslím, že ta převaha v pozicích kde je více moci a vlivu tak samovolná není. Respektive že samovolná je v tom smyslu, že kopíruje to rozložení vlivu i v jiných oblastech (politika, byznys, ale i někdybohužel i nevládky apod.).